Fine Art Photos - Umělecká fotografie

Je časné ráno a vzduch voní senem, čerstvě upečeným chlebem a lehkým kouřem z ohnišť, která již od úsvitu hoří na nádvořích a náměstíčkách. Na hlavním nádvoří hradu se připravují rytíři k slavnostním turnajům. Zbrojnoši pomáhají svým pánům do těžkých brnění, která se lesknou v ranním svitu. Slyším vrzání kožených řemínků, šramocení železných částí zbroje a tlumený smích dam, které z přilehlých balkónů pozorují dění. Když rytíři konečně nastoupí na koně, nádvoří se rozezní nadšenými výkřiky diváků. Zvířata přešlapují netrpělivě na místě, jejich kopyta duní po dlažbě. Rytířské erby, namalované na štítech a zástavách, vlají ve větru jako symboly starobylých rodů. Zvedají se kopí a první dvojice vyráží vpřed, údery zbraní o štíty rezonují. Nad hlavami visí pestré praporce a korouhve, které se v lehkém letním vánku třepotají proti blankytnému nebi. V davu postupně pronikám blíže ke středu nádvoří, abych lépe viděl na kolbiště – pískem posypaný prostor uprostřed, kde se bude odehrávat rytířské klání. Do nosu mě udeří vůně slámy společně s vůní pečeného masa a skořicové medoviny. Ušlechtilí hřebci nedočkavě přešlapují. Nádvořím zazní hlasitý hlahol trubek, fanfára se odráží od kamenných stěn a všichni v davu rázem ztichnou. Vyhlašuje se další utkání, rozumím jen útržkům – slyším slova o udatnosti rytířů a o přízni panstva. Na kolbiště vjíždí rytíř na statném vraném koni, oděný v černé plátové zbroji se lvem na štítě. Dlouhé kopí s praporcem drží pevně pod paží, se zlatým dvouhlavým orlem na praporci. Chocholy na přilbicích se hrdě třepou, cinkají uzdy a postroje, koně netrpělivě frkají a hrabou kopyty do písku.

Korouhev s červenou růží vlaje nad jejich hlavami. Ozve se ostrý signál trubky a oba soupeři současně pobídnou koně. Dusot kopyt nabírá na síle – dupot se odráží od zdí, až mám pocit, že se otřásá zem. Rytíři se řítí vstříc sobě jako dvě neúprosné síly. Minou se velice těsně. Opouštím nádvoří, v dálce doznívají rytířské fanfáry a dusot kopyt, jako by kamenné zdi nechtěly nechat tu podívanou odeznít. Řemeslníci předvádějí své umění, kováři pracují u rozpálených pecí a formují žhavé železo do tvaru podkov. Slunce, které právě vystoupilo nad střechy domů pokrytých dřevěnými šindeli a pálenou taškou, jež září teplými odstíny oranžové a rudé. Když jsem kolem poledne vstoupil do centra města, hned na mě dýchla dobová atmosféra. Ulice byly vyzdobeny prapory v barvách růže, na mnoha místech zavlály historické standarty a korouhve. Z dálky jsem slyšel cinkot kovu, tóny dobových nástrojů a smích. Šlechtici, měšťani, kejklíři, trhovci, žoldáci i dvorní dámy se procházeli v ulicích. Skupina hudebníků v dobových úborech naladila loutny, fiduly a cistry, a když spustili, ozvaly se radostné melodie. Kupci nabízejí látky z vlny a hedvábí, kožené opasky zdobené stříbrnými sponami, keramiku s motivy růží, a také medovinu a víno, jejichž vůně se line daleko. Lidé v dobových kostýmech, šermířské souboje a dvorní tance na náměstích a mezi domy v historickém jádru města, v jeho uličkách, na nádvořích i v zahradách. Některé dámy měly na hlavách složité účesy, muži zas honosné kabátce. Keramické džbánky zdobené modrými ornamenty, kovářské výrobky, cínové nádobí, kožené brašny, sušené bylinky, medovina, chléb z historické pece. Postupně jsem procházel uličkami, směřoval k zámku a cestou se zastavoval, kde se dalo. Najednou přede mnou vykročila skupinka tanečníků v renesančních krojích, doprovázená muzikanty. Začali přímo uprostřed ulice tančit jeden z dvorních tanců. Nevím, jestli to byl volta, pavana nebo galliarda, v tom se tolik nevyznám, ale pohled na pečlivě nacvičené figury, vznešené úklony a držení těla byl fascinující. Než dohrála hudba, kolem nich se objevilo několik diváků, kteří tleskali. Do cesty se mi přimotaly skupiny mušketýrů, žoldnéřů a praporečníků s bubny. Čtyři chlápci v kroužkových košilích zkřížili meče, o kus dál několik dvořanů sehrálo humornou frašku o nešikovném sluhovi. Na zámku se koná slavnostní průvod, v němž kráčí místní šlechta, radní a představitelé města. Jsou oblečeni do honosných rouch, vyšívaných zlatými nitěmi. V čele průvodu kráčí herold, jenž hlasitě vyvolává jména vznešených rodů, které se slavností účastní. Dav diváků tleská a zdraví průvod voláním a úsměvy. Muži v kožených kabátcích, zdobených vestách a vysokých kožených botách kráčejí sebevědomě, někteří s kordy a tesáky po boku. Ženy si vykračují v pestrých šatech s širokými rukávy, jejich hlavy pokrývají vyšívané čepce a stuhy, které se ve větru jemně pohupují. Když jsem v podvečer zaslechl dunění bubnů a fanfár, věděl jsem, že je čas se přesunout na hlavní trasu průvodu. Lidé se už shromáždili podél cest, někteří si zabrali místečka na vyvýšeninách nebo schodech, aby lépe viděli. Odpoledne jsem si nemohl nechat ujít rytířské klání na louce před městem. Na přírodním prostranství se odehrála řada soubojů na koních, lukostřeleckých utkání a jezdeckých cvičení. Jezdci v blyštivých zbrojích s chocholy na helmách cválali kolem dřevěných terčů, vybírali oštěpy a snažili se trefit cíl v plné rychlosti. Vrátil jsem se do města a sedl jsem si na schod před jedním z renesančních domů a vnímal atmosféru. Zašel jsem na menší nádvoří, kde hrála komorní hudba a u stolů seděli lidé, popíjeli víno a užívali si příjemný letní večer. Zpěv a hudba se nesou ze všech stran. Když se setmělo, město se proměnilo v takřka kouzelnou scénu. Všude se rozsvítily louče, svítilny a svíčky. Dým z ohně a vůně voskových loučí naplnily okolí. Atmosféra byla tak podmanivá, že jsem úplně ztratil pojem o čase. Uslyšel jsem cinkot pohárů a hlasy z nedaleké krčmy. Stoly se prohýbají pod tíhou masa, pečeného na otevřeném ohni, ovoce, koláčů, sýra a vína, které se nalévá do pohárů z broušeného skla. Atmosféra je nakažlivá a láká mě připojit se k veselí. Všude kolem panuje radost a bezstarostnost, Rozhodl jsem se tam zajít. Uvnitř se svítilo svícemi a lidé se bavili, jako by byli hosté na dvoře Rožmberků. Když se sešeřilo, vyšel jsem na most přes Vltavu a podíval se směrem k osvětlenému zámku. Na nádvoří hradu jsou zapáleny pochodně a lucerny, které vrhají mihotavé stíny na staré zdi. Hudebníci pokračují v hraní, nyní již pomalejších a melancholičtějších skladeb. Z oken zámku září světla svící, Viděl jsem odrazy světel ve vodě, slyšel vzdálené zvuky bubnů a hlahol veselí, zpozoroval siluetu praporu s rožmberskou růží, jak se pohupuje ve vánku. Ten okamžik byl magický – uvědomil jsem si, jak se město, které již samo o sobě má obrovské historické kouzlo, umí proměnit ve velkolepou scénu připomínající doby dávno minulé. A já jsem byl vděčný, že jsem toho mohl být součástí.

Aktualizováno červen 2026